Jak terapie v lese probíhá? Klientka otevřeně o cestě
Vydat se na cestu s terapeutem. Může to znít tajemně. Vzbuzovat otázky, jaké to vlastně bude. Díky naší klientce, která nám popsala své zkušenosti z tříhodinové cesty, můžeme s vámi sdílet její zážitek.
Nacházím se již zhruba rok na profesní křižovatce. Před rokem se mi zhroutilo podnikání a já - vyčerpaná, s ročním synkem na rukou - jsem stála znova na profesním startu. Vnímala jsem, že potřebuji téma svého původního podnikání a jeho krachu uzavřít. Očekávala jsem, že z terapie budu odcházet s pořádkem v hlavě ohledně svého leadershipu. Toto jsem řekla i Hance po telefonu, při úvodní seznamovací konzultaci.
Ovšem to, kam až jsme s Hankou v mé sebereflexi během chůze došly, naprosto předčilo má očekávání od společné cesty. I nyní, dva týdny po putování, z celého prožitku těžím pozitivní energii, která mě posouvá vpřed v jednom důležitém životním tématu.
Hanka vybrala pro naše společné putování členitou krajinu Kokořínska. Sešly jsme se u empírového zámku v obci Zahrádky nedaleko České Lípy. Odtud jsme se vydaly směrem na severozápad podél Robečského potoka. Když jsem vystupovala z auta v Zahrádkách, byla jsem trochu nervózní: “Co si budeme celé tři hodiny vykládat? Co když mi to nebude příjemné? Co když bude kvaltovat a já jí nebudu stačit?”
Když vidím své tehdejší obavy takto napsané na papíře, přijdou mi vlastně vtipné. Hanka je totiž naprosto profesionální. Hned v úvodu mi vysvětlila, že je tu PRO MĚ! Tedy, že to, o čem budeme hovořit nebo mlčet, určuji já.
Hanka se doslova napojila na mé tempo chůze i myšlenky a od prvního společného vykročení jsem se cítila v bezpečí a skutečně přijatá.
Pocit, který neprožívám v životě zas tak často. Prošly jsme krásným prastarým zámeckým parkem a skalním úvozem. Hned v začátku bylo jasné, že téma leadershipu a krachu podnikání je jen povrch, moje maska.
Velmi rychle jsme se dostaly k mému životnímu tématu, a to je harmonie mužské a ženské energie v mém životě a ve mně. Hanka velmi citlivě a nenásilně pracovala s obrazy z okolního prostředí. Během putování jsem si doslova “odžila” části svého životního příběhu v okolní krajině. Metafory z mého života doslova ležely na cestě před námi i kolem nás.
Rytmus chůze ve mě podporuje kreativní myšlení, o tomto efektu chůze jsem již nějakou dobu věděla. S Hančiným doprovodem byl však tento jev ještě posílen. Na tříhodinové cestě jsem si udělala jasnou představu o tom, jak “to” v sobě mám poskládané z hlediska ženy, muže a leadera.
Hanka, já a les jsme odvedly skutečně velký kus práce v oblasti mého seberozvoje. Zajímavé je, že takto hluboko do sebe jsem se neponořila ani během tříměsíční běžné pravidelné trapie, kterou absolvuji.
Zřejmě jsem typ člověka, kterého sezení mezi čtyřmi stěnami nemotivuje k myšlení ani seberozvoji. Myslet, cítit, chodit! Princip, který mě doslova pohltil. Nevnímala jsem čas nebo okolní dění, jen sama sebe, Hanku a krajinu.
Tři hodiny terapie uplynuly tak rychle a mně se vlastně vůbec nechtělo domů. Ale bylo šest hodin večer a já musela spěchat za svým synem. S Hankou jsme se vřele rozloučily a já se vydala na cestu domů s myšlenkami na to, co přichystám k večeři. Druhý den ráno jsem cítila, že celé téma ve mně ještě stále pracuje. Téma mužsko-ženské energie se mi během dne několikrát promítlo do všedních činností.
Rozhodla jsem se zavést každodenní zvyk dialogu se svou vnitřní ženou a vnitřním mužem. Tento nový návyk mně nyní velmi posouvá kupředu. Staré vzorce chování postupně měním a šmodrchanice spletitých vztahů se najednou začínají rozmotávat. Myslím, že setkání s Hankou pro mě bylo prvním vykročením na dalekou cestu za osobní rovnováhou a životní spokojeností. Díky!